Velký podnět, k malému zamyšlení.....svět pohádek....

Za poslední měsíc jsem shlédla tolik filmů, dovolím si tvrdit, že jako běžně za jeden celý rok....od dokumentů, až po pohádky.
Zrovna u pohádek jsem měla jeden krásný postřeh.... Obvykle se v pohádkách odehrává příběh, kdy se ukáže jaký kdo je, paradoxně má mnohdy ,,zlo,, v sobě i dobrou stránku a dobro, pokud je upřímné a čisté, je povýšeno, vše má svůj vývoj a stoupající tendenci-neustálá proměna, nic není takové, jaké se na první pohled jeví....
Každopádně se obvykle nejedná o strach ze smrti /převážně bývá i smrtka poražena, ale není popírána/ nebo obava z onemocnění, nebo že by někdo prožíval existenční nebo finanční strachy/strachy z chudoby, o tom nevypráví poselství našich předků, takovéto situace jsou v pohádkách řešeny velmi prakticky a je to považováno za samozřejmost,/každý přijímá to kým je, protože jíž během hodiny se to může změnit...z Popelky je princezna a z Honzy málem Král/.

Ovšem strach, o který se jedná a je zmiňován téměř vždy,....je strach o duši, obava, že by někdo přišel o svou duši, ať už svou hloupostí a nebo podvodným jednáním druhého, za tu se bojuje i když je v sázce holý život, v pohádkách si pravděpodobně uvědomují, že jde o něco, co nás přesahuje a propojuje se samotnou existencí.
Všichni jsou ochotni vše odevzdat, vzdát se jakýchkoliv cenností, majetku /až na lakomce/, jen aby získali nazpět zaprodanou duši a jen zřídka je to lehký proces....důležitým faktorem je zde také srdce a čistá láska, která vždy prochází zkouškou....

Cítím, že v tom je výzva a zároveň odpověď na současnou situaci....dělat pro sebe to nejlepší, je akt sebelásky, ale buďme bdělí, abychom mezi tím nepřehlédli ,,loudivou ruku,, která touží po naši ,,duši,,- je to naše identita, autonomie, svoboda, nehmotná substance/naše já o které máme pečovat a naplňovat ho kvalitami lidského Života.

Témata strachů, která jsou nám současnou situací předkládána k prověření, bychom se nemuseli nechat ovládat, protože nás to velmi oslabuje-připravuje o naši vlastní sílu a tím způsobuje na fyzické i na mentální úrovni nerovnováhu a to je ztráta moci/ ne-moc. Nemoc vždy poukazovala na disharmonii a nabádala k zamyšlení a přehodnocení způsobu našeho jednání, s kým tvoříme a s jakým záměrem....

Každopádně dělejme pro sebe, co uznáme každý za vhodné, udržme se v klidu a pohodě, ale nezapomínejme na svou duši, komu ze strachu říkáme ano i když jasně ve svém nitru cítíme ne, kdy nás naše obavy/strachy vtahují do situací, kde intuice křičí ,,tady ne", ale my jdeme...?
Asi nezbývá než přijmout tuto výzvu a prozkoumat znovu své návyky/zlozvyky, schémata podle kterých se v životě orientujeme a používáme jako své alibi a kde setrváváme i, když cítíme, že naše místo je někde jinde, nebo s někým jiným...ale, jak říká klasik ,,zvyk je železná košile", ale ve chvíli, kdy si to uvědomíme a připustíme, učinili jsme mílový krok směrem k sobě...a možná časem odhodíme železnou a oblečeme si hedvábnou košili, ve které se konečně budeme cítit lehce a pohodlně.
Takže, v pohádkách mají jasno,primárně jde o duši více než o cokoliv jiného, ale jak to máme MY...?....E.